Květen 2009

Sasusaku 2

17. května 2009 v 13:05
BCIMG6811.jpg picture by Lenne_sasusaku

BCIMG6812.jpg picture by Lenne_sasusaku

BCIMG6813.jpg picture by Lenne_sasusaku

ACIMG3891.jpg picture by Lenne_sasusaku

Sasusaku 1

17. května 2009 v 13:02
Lady_pg01.png Page 1 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg02.png Page 2 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg03.png Page 3 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg04.png Page 4 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg05.png Page 5 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg06.png Page 6 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg07.png Page 7 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg08.png Page 8 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg09.png Page 9 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg10.png Page 10 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg11.png Page 11 picture by SasuSaku-Doujinshi

Lady_pg12.png Page 12 picture by SasuSaku-Doujinshi

Moje kreslení xD

17. května 2009 v 10:13 | Kreveta |  Moje kreslení


Takže zkošela jsem kreslit, ale nevim no... plsky napiste zda se vam to libi nebo co byste na tom zmenili xD

Nebezpečná volba 7

16. května 2009 v 12:48 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Konečně sem je našla. Zrovna odpočívají. Je jich pět, ale nevypadají nějak zdatně. Vytahuju pět šurikenů a hážu je po nich. Dva to schytali rovnou do hlavy, ale tři uhli. Seskakuju ze stromu a vrhám se na ně. Ještě štěstí, že jsem od kabuta dostala katanu, jinak bych teď asi neměla moc šancí na přežití. Jednoho ANBU rozseknu na půl, další dva čekají, ale ne dlouho. Čekala jsem, že když jsou to ANBU, budou lepší, ale během deseti minut jsem je přemohla. Vracím se tedy zpět k Orochimarovi.
Procházím se lesem, když v tom mne někdo chytne za pas a přitáhne k sobě! Vyjekla bych, kdyby mě nezacpal pusu. Ale vyděšení nepomíjí. Nervy mám napnuté jak struny. Bráním se, ale zkřížil mi ruce za zády a skoro se nemůžu hnout. Užuž si myslím, že je se mnou konec, když v tom mne neznámý útočník políbí! Povoluje stisk a já se ohlížím. Je to Itachi! Ve vzteku mu uštědřuji ránu pěstí, přímo mezi oči. "Au! Sakuro to sem já! Co si myslíš, že děláš?!" "Todle už výckrát nedělej, jinak neskončíš, jenom s timhle." Pomáhám mu na nohy a vztek a strach ze mne rychle vyprchává. Vzájemně si padneme kolem krku, objímáme se a dravě líbáme.
Jsem smutná z toho, že svého miláčka musím opustit po tak krátké chvíli, ale nedá se nic dělat. Orochimarovi by to připadalo asi divné, kdyby jsem byla pryč tak dlouho. Proto se od Itachiho odtahuju a se smutným výrazem na tváři mizím v záplavě růžových, třešňových květů.
"Konečně si tu! Už sem si myslel, že si nezvládla zabít jen pět chabých ANBU." A s výsměšným tonem pokračuje: "Mám pro tebe překvapení." Udělá krok stranou a za ním se ze stínu vynořuje jakási postava. Sasuke! "Odedneška ste se Sasukem v jednoum týmu." Vykuleně na Sasukeho civím. Na jeho znuděnou a povýšenou tvář. Ještě ětěstí, že už Sasukeho nemiluju. Aspoň myslím, že ne...

Problém??!!

4. května 2009 v 20:06 To co nikdo nečte...aneb oznamy a moje kecy
Vadí ti něco?
Máš nějaký problém?
Nerad chodíš do školy?
Oni chodí rádi.
Nerad jíš ovoce nebo zeleninu?
Oni si nevybírají.
Jsi na dietě?
Oni na ni umírají.
Vadí ti,že se ti rodiče pletou do života?
Oni nemají rodiče.
Nudí se pořád stejné hry a hračky?
Oni nemají na výběr.
Koupili ti Adidas a ty jsi chtěl Nike?
Tady mají jen jednu značku.
Vadí ti,že musíš v 8 večer spát?
Oni se nechtějí probudit.
Ještě si myslíš,že máš plno starostí?Rozhlédni se okolo sebe a děkuj za všechno,co máš.Máme štěstí,máme víc než potřebujeme,abychom byli šťastní.Přestaňme si stěžovat a pomáhejme si!
Okopírujte si to a dejte si to na svůj blog...Ať si to každý už konečně uvědomí...!

Tuleni (Nezavírejte oči!)

4. května 2009 v 19:47 To co nikdo nečte...aneb oznamy a moje kecy
Nezavírejte oči , tento článek je potřeba si přečíst , rozšířit a alespon trochu pomoct . Dává tulenům šanci sice velmi malou ,ale i malá šanca může být velká , tím , že ji zkopíuješ ,zveřejníš a začneš o takovém zlu , které se na těchto nebohých tvorech dopouští lidé mluvit !Zamysli se ...je to potřeba !
Dejte si tohle na blog a pomůžete těmto nádherným, ale zabíjeným chudinkám...:( Doufám, že nenecháte jen tak, že si dělají Norové sport ze zabíjení tuleňů...
pomozte jim...a dejte si toto plosíím na blog


Norsko zavádí novou podobu turismu,při které jsou k smrti ubíjené mláďata
tuleňů, Canada nás zabíjí taky.

Nebezpečná volba 6

4. května 2009 v 18:38 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Ráno se budím zimou. Vzápětí mne ale zahřívá Itachiho krásně teplé tělo. "Už jsi vzhůru?" "Ano," odpovídám mu s úsměvem. Itachiho tvář je ale plná smutku. "Dnes ti začíná mise. Buď na sebe opatrná." "Neboj se o mě. Já budu." A s posledním letmým, ale vášnivým polibkem odcházím.
Nacházím se u velikých ocelových vrat, které vyhlížejí dosti neproniknutelněˇ. Po mém zaťukání se ihned otevřou, ale nikde nikdo není. Se strachem vcházím do potemnělé místnosti. Jakmile vejdu, rozsvěcejí se louče. Asi uprostřed místnosti na mne čeká jakýsi muž. S údivem zjišťuji, že je to Kabuto! "Co chceš?" Oboří se na mě dost neurvalým hlasem. Rozhodnu se pro stejný ton: "Co je ti do toho?" "Hele jestli se chceš někam dostat, dělal a řekni mi co chceš nebo tě zabiju." Zaraženě odpovídám: "Chci mluvit s Orochimarem." "A co mu chceš?" "To tě snad už nemusí zajímat?!" Teď už netrpělivě vykřiknu. Kabuto jen tázavě zvedne obočí a vede mě chodbou do místnosti, kterou osvětluje též jen oheň. "Lorde Orochimaru, někdo by si s vámi rád promluvil." "V pořádku Kabuto, můžeš jít." Ten si mne však ještě jednou nervozně a nedůvěřivě prohlédne a poslušně, avšak s neochotou odchází.
"No tak co by si ráda Sakuro?" Jeho podlézaví ton se mi vůbec nelíbí, ale nesmím ho nějak naštvat, proto odpovídám: "Ráda bych se k tobě přidala." Tuto odpověď podle všeho vůbec nečekal, neboť na mě kouká dost udiveně. "Ty bi ses ke mně chtěla přidat?" Opakuje má slova. "Ano." "Nuže dobrá. Ale proč si se tak najednou rozhodla změnit strany?" ptá se mne trochu podezíravým tonem. "V Konoze mě to už nudilo. Změna je přece život ne?" Tato odpověď mu zřejmě stačí, neboť přivolává Kabuta, aby mne zavedl do mého pokoje a hned mne zaměstnal novou misí. Kabuto mne jako poslušný pejsek zavedl do úsporného pokojíčku, jehož vybavení je pouze postel, stoleček a okno. Nijak dlouho se tu ale nezdržím, protože Kabuto mě hned táhne za sebou, aby mi vysvětlil mou nadcházející misi. "Tvůj úkol je prostý. Několik ANBU z Listové se rozhodlo, že nás bude otravovat. Tvůj úkol je ten, že ty se jich všech do jednoho zbavíš. Zabiješ je. Teď se ukáže, jestli si to, že se k nám přidáš myslela vážně. Já osobně ti totiž nevěřím. Podle mne by Orochimaru měl být opatrnější, co se spojenců týče." No tak sem ještě potřebovala! Pochybnosti! Nemůžu si dovolit, aby mne někdo podezíral, a proto mu jen odseknu: "Mě teda můžeš věřit!" Toto tvrzení ho nechává několik vteřin přimraženého na místě, šokovaného mojí odpovědí. Kabuto opravdu v minulosti byl Orochimarův špeh. Při chuuninské zkoušce našemu týmu sedm hodně pomohl. Samozřejmě jen kvůli tomu, aby se o nás dozvěděl nějaké informace. Kabuto mi už jen popíše místo, kde byli ninjové naposledy spatřeni a dávám se na cestu.

Obrázky2

4. května 2009 v 17:57 Sasusaku








Obrázky xD

4. května 2009 v 17:53 Team 7






Nebezpečná volba 5

3. května 2009 v 19:26 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Už snad jdeme celou věčnost. Navíc mi připadá, jako kdyby po mě Itachi pořád potají pokukoval. Co to s ním je? Možná mi pořád nevěří, že sem se opravdu "přidala" k Akatsuki. "Už tam budem," vytrhne mne ze zamyšlení. Zastavíme se. "Ty pudeš zítra ráno k Orochimarovi a řekneš mu, že se k němu chceš přidat." Když vidí můj vystrašený obličej dodává: "Neboj, budu tě krýt a kdyby se něco stalo, tak zasáhnu. Ale z ničím takovým nepočítám, protože Orochimarovi síly jsou oslabené a velice vřele uvítá každého, kdo mu nabídne pomoc, obzvláště od nejsilnějšího ninji Konohy." Trochu se mi ulevilo, ale nijak výrazně, proto navrhuje, že pro dnešek si odpočineme a přespíme tady.
Už se stmívá. Sedím na větvi stromu a přemýšlím o Itachim, který se mi tak často vkrádá do mysli, že to není normální. Možná k němu opravdu něco cítím. Ten sen, co se mi zdál se mi docela líbil. Ale už na další přemýšlení nemám chuť ani sílu, protože po dnešní daleké cestě jsem vcelku unavená. Než ale stačím ulehnout ozve se Itachi: "Sakuro?" "Hmm?" "Ten sen co se ti zdál o mě, to nebyl sen. Víš už dlouho se mi líbíš. Promiň neovlád sem se. Musel sem to zkusit." Tak to mi vyráží dech! To nebyl sen, ale skutečnost! Bože! Zděšeně se na něj podívám,ale když vidím jeho kajícný obličej, neovládnu se a vtisknu mu polibek, který mi k mému údivu oplácí. Začínám mu sundavat kabát a poté následuje i další oblečení, až k pasu. Itachi mi oplácí vášnivé polibky a pomalu mi rozepíná tričko, po něm i podrsenku. "Já tě taky miluju." Opětuji jeho vyznání. Takto se mazlíme celou noc. Potřebuju zapomenout na můj nadcházející úkol. Nechci už myslet na nic. Nechávám se jen únášet Itachiho něžnými polibky a vášní, kterou mu s radostí vracím.

Nebezpečná volba 4

3. května 2009 v 14:09 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Sluneční paprsky pronikají do pokoje a ozařují dívčin spící obličej. Její bezchybný obličej rámují hebké, růžové vlasy.
Pomalu otvírám oči a vztávám. Jsem celá rozlámaná a popletená. Většinu z toho způsobil náraz na zeď, ale svůj podíl mají i rozbouřené emoce. V noci mi asi vážně harašilo. Takovej divnej sen!
Pomalu se otevírají dveře. "Ahoj," zdraví mě Itachi já jeho pozdrav opětuji. "Nesu ti snídani. Doufám že jíš chleba. Nic jinýho totiž nemám." Jen se usměju a tichým: "Nevadí" sklápím hlavu a odvracím se od něj. To snad ne! Já se usmívám! Vždyť mě tu vězní a já se na něj ještě usmívám! Co to proboha se mnou je?! Zase následuje ta trapná chvíle ticha, kterou prolomí až ještě trapnější kručení mého žaludku. "Jestli máš hlad tak se klidně najez," pobízí mne s úsměvem Itachi. Nemám na jídlo ani pomyšlení, ale můj žaludek je zřejmě jiného názoru a prosazuje si svou. Proto si také ulomím kus chleba, abych ho aspoň na chvíli umlčela. Celou tu dobu jen sedíme a zíráme na sebe. Konečně prolomím ticho: "Jak si se ptal, co cítím k Sasukemu. Už k němu nic necítím. Byla to jen dětská láska, která je už dávno pryč." Itachi jen přikývne a zdá se, že si i oddychl. "Pustíš mě?" ptám se. "Prosím!" "Promiň, ale nesmím. Tak zněl rozkaz." Najednou mě napadne bláznivý nápad: "Ani kdybych se přidala k Akatsuki?" Co mě to proboha napadlo! Vždyť já jsem na straně Konohy! A teď ještě tohle! "Ty by si se opravdu k nám přidala?" Ptá se mě radostně. Proč má najednou tak dobrou náladu? Jen přikývnu. On ale bez jediného slova odchází.
Vrací se asi po půl hodině. "Ptal sem se vedení a jestli to myslíš vážně, přidej se k nám." Nemám na výběr, když jsem tuhle nebezpečnou hru začala hrát, musím ji také dohrát. Proto také nejistým "Ano" stvrdím naši dohodu. "Tak dobře budeš v týmu se mnou. Kisameho převelili jinam. Pojď se mnou dám ti zpátky tvé zbraně." Jako poslušná a naivní školačka pouze cupitám za svým průvodcem, který se po chvíli zastavuje u velkých ocelových dveří, které vypadají opravdu nedobytně. "Tak tohle je zbrojnice," otvírá dveře a v zápětí mi podává pár kunajů, šurikenů a mé výbušné lístky. "Hned máme společnou misi. Je to u Orochimara. Nebezpečně blízko k nám posílá své špehy a zároveň nás ohrožuje." Znovu krátkým přikývnutím potvrzuji, že rozumím.

Nebezpečná volba 3

3. května 2009 v 13:19 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Ne to není možné! To si jen něco namlouvám, navíc Sasuke byl jen dětská láska. Skutečně sem ho nemilovala. A proč se mě vlastně Itachi ptal na Sasukeho? Sem z toho celá zmatená. Sedím na posteli a civím do zdi, přemýšlejíc o událostech posledních dnů. Najednou mě někdo zaklepáním na dveře vytrhne ze zamyšlení. Nejistým "Dále," pozoruji dveře. Je to Itachi. Ten mi tu teď chyběl. Jako by nestačilo, že přemejšlím o něm a jeho divnejch otázkách, ale musí dokonce za mnou chodit osobně. "Promiň, že sem se tak vyptával. Nic mi do toho nebylo a není." Omlouvá! On se omlouvá. Tak tím mi vyrazil dech! Jen zaraženě přikyvuji. Nezmůžu se na nic jiného. Teprve po dlouhé době trapného mlčení se zmůžu na otázku: "Proč si se vlastně ptal?" Odvrací se ode mě. Proč se ksakru chová tak divně? "Jen sem byl zvědavý, nic víc." Po těchto slovech opouští opět místnost. Až do večera se probírám hlavou a nepřestávám myslet na Itachiho a jeho divný zájem o mě. Nakonec mě ale přemáhá únava a upadám do spánku.
Něco nebo spíš někdo mě probouzí. Vidím jen siluetu muže, který sedí na posteli a se zaujetím si mne prohlíží. Jakmile vidí, že jsem vzhůru vtiskne mi do vlasů letmý polibek, čímž mě naprosto vyvede z míry. Měsíční svit mu dopadá na tvář. Já jen vyděšeně čekám, kdo to je. To snad ne! Itachi! To není možné! Opatrně se zeptám: "To se mi jen zdá?" Itachi pouze přikývne. Oddychnu si. Jen mi haraší a z posledních údálostí se mi to v hlavě smíchalo a teď se mi to dostává i do snů. Vlepí mi ještě jeden romantický polibek, který mu, ani nevím proč, vracím! Ten se jen spokojeně usměje a odchází. Opět si únava vybírá svou daň a s těžknoucími výčky usínám.

Nebezpečná volba 2

3. května 2009 v 9:59 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Sakura je už pronásleduje několik dnů. Zdá se jí to nekonečné. Navíc se bojí, že se bude muset vrátit, protože jí dochází jídlo i pití. Najednou se Itachi ale zastavuje a vytrhuje jí ze zamyšlení. Pomalu vytahuje kunaj. Že by si jí všiml? Ne to není možné. Najednou letí kunaj přímo proti její hlavě. Růžovláska pohotově uhýbá, ale ne dost pohotově, aby jí zbraň nezasáhla do ramene. Uf, to bylo těsné, myslí si. Snaží se utéct, ale nemůže se hýbat! V tom kunaji musel být asi jed. Pomalu se jí rozmazává pohled a nakonec upadá do spánku.
"Už si vzhůru?" Je to Itachi. "Vážně sis myslela, že o tobě nevíme? Sleduješ nás už od Konohy." Jsem strašně zmatená. Jsem v nějakém domě. "Kde to sem?" "Teď si v naší skrýši. Odsuď už ale nevyjdeš živá." Itachiho škodolibý hlas nelze přeslechnout. "To si jenom myslíš," bráním se. "Budou mě určitě hledat. A taky že mě najdou." "Na to bych být tebou příliš nespoléhal," stále ten výsměšný ton. Už toho mám plné zuby. Ale právě teď nenacházím argumenty, které by ho dostatečně urazily, aby držel tu svojí nevymáchanou hubu. Itachi se po mě naposledy ohlídne a odchází.
Snažím se pohnout. Ale nejde to, jsem svázaná. Prohlížím si místnost, kde jsem. Není nějak zvláštně vybavená. Je tu jen okno, postel, na které právě ležím, krb a samozřejmě dveře. Najednou mi padne zrak na kunaj, který si tu na malém stolku poblíž krbu nechal Itachi. Plazím se k němu. Ještě malý kousek. Už ho mám! V tichosti přeřezávám provazy. Už sem rozvázaná. Najednou se otvírají dveře. To snad ne! To mi snad dělají na schvál! Je to Itachi. Počkám až dojde do středu místnosti, kde se zastaví a nechápavě na mě kouká. Já naproti němu neotálím ani vteřinu a vybíhám z místnosti. Itachi se ale z tranzu probírá hned a prtonásleduje mě. V mžiku mě dohoní a náráží mě na stěnu, chytajíc mě pod krkem. Nemůžu dýchat. Zřejmě mi musel vyrazit dech! "No tak Sakuro, už sem ti řekl, že se odsuď nedostaneš. Poslechni mě konečně." Házím sebou jak nejvíce to jde, ale není to nic platné. Je prostě příliš silný. Bez námahy mě přehazuje přes rameno a odnáší zpátky do "mého pokoje".
Položí mě na postel a nějak divně se na mě dívá. "Co je?" Vyštěknu na něj. Docela mě to rozčiluje. On ale odpoví nějak jinak, něžně, možná i s lítostí v hlase. "Nic. Pořád se ti líbí můj bratr?" Tohle mi teda vyráží dech! Co to s nim je! ¨"Proč tě to zajmá?" "Jen tak." Nechápavě se na něj dívám, dokud nevyjde ze dveří a opět za sebou nezamkne. Sem totálně zmatená. Co to proboha bylo? Ptám se sama sebe. A co to bylo za pocit? Když mě držel namáčknutou na zdi, tak se mi rozbušilo srdce. Ale nebylo to ze strachu k němu nebo z toh, jak sem běžela. Ne ten pocit znám. Ten pocit sem vždy cítila, a něco v hlouby duše mi říká, že ještě cítím, když se ke mě přiblížil Sasuke!

Nebezpečná volba 1

2. května 2009 v 19:42 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Od té doby, co Sakuru trénovala Tsunade Sakura vyrostla. Už to není ta malá holčička, které museli všichni pomáhat. Teď byla jednou z nejlepších ninjů Konohy. Sakura opravdu zesílila a svou silou dokonce předčila Godaime (pátou Hokage = Tsunade xD).
"Sakuro! Sakuro!" je to Ino. Jak ona jí nesnáší! Je strašně nafoukaná a je její hlavní rivalkou, co se Sasukeho týče. "Sakuro, hledá tě Tsunade a chce tě vidět." "Nevíš co mi chce?" "Ne to vážně netušim." Pokrčí Ino rameny a pozoruje Sakuru, jak odchází.
"Tsunade chtěla ste mě vidět?" "Ano Sakuro, posaď se." Nabízí jí židli, kterou růžovláska s ochotou přijímá. "Jistě víš, že Konoha po útoku Akatsuki utrpěla velké škody a ztratila mnoho schopných ninjů." Sakura jen krátce přikívne. "No a nedostatek ninjů způsobil i to, že nemáme peníze, prtotože není nikdo, kdo by mohl plnit mise. No a proto ti teď dávám samostatnou misi. Budeš muset vysledovat Akatsuki a pohlídat je. Kdyby chtěli znovu napadnout Konohu, tak mi to hned ohlásíš. Jasné?" "Ano. Kdy se mám vydat na cestu?" "Hned. Nesmíme ztratit ani minutu. Vem si s sebou jen ty nejdůležitější věci a hned vyraž." Sakura jen kývne a běží domů.
Za pár minut je sbalená. Vzala si s sebou asi tak deset kunajů, pět šurikenů a tři výbušné lístky a samozřejmě něco k jídlu a pití.
Jakmile vyjde z města, skáče v korunách stromů ke svému cíli. Akatsuki byli naposledy viděni asi tak deset, patnáct kilometrů od Konohy, kam teď míří. Měla by tam dorazit asi tak za dvě hodiny, pokud jí nic nezdrží půjde vše podle jejího plánu.
Už se stmívá a Sakura konečně dorazila na své předem určené místo. Slyší něčí hlasy. Plíží se v křoví a vidí Itachihi a Kisameho - členy organizace Akatsuki. Tak je teda našla. Rozhodla se, že se utáboří trochu dál od nich, aby jí náhodou neobjevili. Našla si útulné místo mezi stromy. Kde si rozložila podložku. Zapalovat oheň by bylo moc riskantní, a proto se rozhodne zůstat v té zimě bez něj.
Ráno se Sakura probudila okolo šesté ráno. Vezme si pár kousků chleby, který si přibalila na cestu. Nemůže plítvat jídlem, protože neví jak dlouho jí mise bude trvat. Jde se opatrně kouknout její cíl - Itachi a Kisame,jsou stále na svém místě. Vidí že jsou. ale už se balí, zřejmě nemají v úmyslu se na stejném místě zdržovat nějak dlouho. Pomyslí si a jde si sbalit také.
Málem nestihla jejich odchod. Byli vážně rychle hotoví. Sakura je pronásleduje, ale nepřibližuje se k nim blíže, než je nezbytně nutné.

Nebezpečná volba - postavy

2. května 2009 v 19:07 | Kreveta |  Nebezpečná volba
http://dl6.glitter-graphics.net/pub/364/364696wc912g7vah.jpg

Sakura Haruno




Sasuke Uchiha

Itachi.jpg image by shikam

Itachi Uchiha



Orochimaru

Povídky xD

2. května 2009 v 18:46 | kreveta xD |  To co nikdo nečte...aneb oznamy a moje kecy
Tak ráda bych psala povídky ohledne například Sasusaku jenže žádné nápady se nedostavují:D Uvítám každý nápad ohledně new povídky.
Díky Kreveta xD

Obrázky

2. května 2009 v 18:43 Sasusaku