Červen 2009

Diplomek pro Áju

29. června 2009 v 9:37 | Kreveta |  Diplomky

Nebezpečná volba 13 - konec

24. června 2009 v 15:30 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Orochimaru už na ně čekal. "Mám pro vás společnou misi. Bude se týkat vašeho drahého přítele. Naruta." Po těch slovech se usmál, ale Sakuru nepříjemně zamrazilo v zádech. Proč se tváří tak šťastně?! "Zorganizuji útok na Konohu. Ale má to jeden drobný problém. Ten devítiocasý spratek má díky Kuibymu poměrně velkou sílu, což by mohl být trochu problém. A váš úkol bude zabít ho. Až se ho zbavíte, pomůžete nám Konohu dobýt, jako by se nic nestalo. Rozumíte?" V Sakuře hrklo. To nemůže! Je načase, aby prozradila, proč tu vlastně původně byla. Ale kdyby mu to řekla teď, zabil by ji a Narutovi by nepomohla. Proto se rozhodla udržet se zatím v tajnosti.
Běželi jsme se Sasukem lesem. Já jsem to už však nevydržela, zastavila jsem a vyhrkla: "Já už dál nemůžu! Nikdy jsem nesloužila Orochimarovi! Ani Akatsukim!" Sasuke se také zastavil a přihlížel, jak se jeho milovaná růžovláska zhroutila na zem. Jak to myslíš, že si nikdy nesloužila Orochimarovi ani Akatsuki?" Zeptal se podezřívavě Sasuke. A tak mu Sakura začala vyprávět celý příběh, už od počáteční mise, kterou jí dala Tsunade.
"Takže ty jsi mi lhala?!" "Ano, ale nechtěla jsem! Já musela!" "Ne stačilo mi to jen říct a já bych to pochopil!" "Ne! Ty by jsi mě nenáviděl! Já tě ale stále miluju!" Sasuke se od ní odtrhl. "Slib mi, že Narutovi neublížíš. Prosím." Sasuke se jen na ní podíval a po stručném: "Možná," seotočil a odešel.
Sakura se cítila strašně. Pořád všem jen lže! I těm, které nejvíc miluje! Rozhodla se proto najít Naruta a ochránit ho, i kdyby jí to stálo život.
Mezitím v Konoze:
"Naruto, já opravdu nevím, proč se Sakura rozhodla přidat k Orochimarovi." "Ale babičko Tsunade! Ona to určitě neudělala dobrovolně! Já to vím! Věřím jí!" "Naruto nesmíš se nechat ovládnout city k ní." "Jak to myslíte?!" "Naruto, nemohla jsem si nevšimnout, jaké city chováš k Sakuře. Ty jí miluješ a to ti brání rozumně uvažovat. Musíš se vzdát těch citů. Prosím, Naruto věř mi. I kdyby byla nějaká šance, že Sakura byla donucena se opravdu přidat k Orochimarovi, je opravdu malá." Tsunade už nechtěla pokračovat. Měla Sakuru ráda. Dokonce jako vlastní dceru. Nemohla překousnout, že by to Sakura opravdu udělala. Byly úplně stejné. Stejně se chovaly, měly stejnou povahu. Je zvláštní, že ona učí Sakuru, která její tolik podobná. Jiraya učí zase naruta, který má také stejné vlastnosti jako on. A Sasuke se také podobá Orochimarovi, který ho učí. Orochimaru, Jiraya a Tsunade jsou legendární trojka saninů. Kdo ví, třeba Sakura, Sasuke a Naruto také jendou budou legendární sanini.

Tsunade vytrhl ze zamyšlení až obrovský výbuch. Podívala se z okna a vyděla obrovského hada, který se pne nad hořící obranou zdí Konohy. Ihned svolala všechny a zahájila protiútok.
Naruto se mezitím dostal do lesa, kde ho čekalo překvapení. "Sasuke?!" "Naruto? Dlouho jsme se neviděli." "Takže ty jsi se rozhodl vrátit zpátky do vesnice?" rozzářil se Naruto. "Nebuď absurdní. Nic takového jsem neudělal. Jsem tu kvůli misi, kterou mi dal Orochimaru. Musím tě zabít."
Nevěřil jsem svým uším. Je tu můj nejlepší přítel. A chce mě zabít?! Sasuke...
Návrat do minulosti:
Sasuke: Promiň Naruto, ale budu tě muset zabít. Musím spřetrhat pouta.
Naruto: Co? Zabít? Jsme nejlepší přátelé!
Sasuke: Právě proto tě musím zabít!
Návrat do minulosti dvě (Sasukeho vzpomínky):
Sasuke: Proč, bratře?!
Itachi: Byla to taková zkouška.
Sasuke: Zkouška, ty jsi zabil všechny kvůli zkoušve?
Itachi: Ano, jeden, ale umřel dřív, abych něco získal...
Sasuke: Takže ty jsi zabil Shisuie Uchihu? Byl to tvůj nejlepší přítel!
Itachi: Ano. A právě proto jsem ho zabil. Získal jsem díky tomu mangekyou sharingan. Žijí tři lidé, kteří ho mohou mít. Jedním z nich jsem já. Ale můžeš ho mít i ty. Nicméně je tu jedna podmínka. Abys měl stejný sharingan jako já, musíš zabít svého nejlepšího přítele.
Konec vzpomínek.
Sakura běžela, jak nejvíc jen mohla. Snad to stihne. Musí! Hledala je všude. Už jí zbývalo jen jedno místo. A tím byl les, do kterého někdy chodili trénovat ještě s Kakashim, ještě když byli team 7. Trojčlený tým. Konečně tam dorazila. Slyšela hlasy. Hlasy Naruta a Sasukeho. Bojovali spolu. Zápas byl zatím nerozhodný. Ale jak ještě dlouho?
Oba mohli použít už jen jednou Chidori nebo Rasengan. Toho si byli oba chlapci vědomi. A oba se pro použití těchto technik rozhodli nyní. Už byli skoro u sebe, už skoro rozdrtili srdce jeden druhému, když v tom...
Růžovláska se na to již nemohla dívat. Vběhla jim oboum do dráhy a tak jí obě techniky zasáhly najednou. Dívku to odmrštilo ke stromu, který se pod náporem rozlomil vejpůl, apotom další a další. Skončila v bezvědomí, s velmi těžkými vnitřními zraněními.
"Sakuro!!!" vykřikli oba chlapci najednou. Zapomněli na nevraživost, na boj a rozeběhli se za svou kamarádkou a láskou.
Sasuke jí pevně obejmul. "Sakuro! Ne Sakuro! To nemůže být pravda! Sakuro!!! Řekni, že si děláš jen legraci! Prosím! Sakuro!! No tak, přece se musíš probrat!" "Sasuke," Naruto nesměle zatáhl Sasukeho za rameno. "Sasuke, musíme ji okamžitě odnést k Tsunade, ta by jí mohla pomoc. Ale rychle."


Sasuke sebral všechny své síly, vzal Sakuru opatrně do náručí a spolu s Narutem se vydal za pátou Hokage.
Cestou však nezaháleli a Naruto, k Sasukeho velkému překvapení, vymyslel dobrý plán, jak by jim mohl Sasuke v boji o Konohu pomoci...
V nemocnici čekali neuvěřitelně dlouho. Po třech hodinách konečně Tsunade vyšla ven na chodbu. Sasuke i Naruto k ní zvedli oči, plně zděšení a strachu o Sakuru. Tsunade tekly slzy hořkosti. "Sakura je ve vážném ohrožení života. Je velká pravděpodobnost, že nepřežije. Zatím jí na živu drží jen přítroje." Oba chlapci za ní cítili vinu. Ale nemohli s tím teď nic udělat. Proto se rozhodli, že budou muset nejdříve ochránit Konohu.
Sasuke udělal přesně to, co mu řekl Naruto. neměl sílu ani chuť odporovat, zvláště potom, co udělal Sakuře. Jak jen mohl?
Chlapec se připojil k Orochimarovi, jako by se nic nestalo a řekl, že Naruto je mrtví. "Výborně. Teď se můžeš přidat k boji." Pronesl potěšeně Orochimaru. "To bohužel nepůjde." "CO?! Co si to říkal?!" "Že to bohužel nepůjde." Na ta slova vytáhl katanu a bodl Orochimara do ramene. Orochimaru to totiž nečekal a nestihl dostatečně rychle zareagovat. Sasuke byl silný. Ale Orochimaru silnější. Nebýt toho, že Sasuke Orochimara zasáhl do ramene, byl by ho Orochimaru už dávno zabil. Takhle ale nemohl. Proto se rozhodl pro ústup. Se slovy: "Neboj se Sasuke, vrátím se. A ty budeš první, koho zabiju!" Po těch slovech zmizel. Sasuke padl vyčerpaný na zem a ztratil vědomí.
Probral se až v nemocnici, kde u něj seděl Naruto. "Konečně si se vzbudil. Nahnal si nám strach. Už jsme si mysleli, že se neprobereš." "Naruto? Kde je Sakura!?" Vyskočil z postele a běžel do jejího pokoje. "Sakuro, prosím prober se. Já vím, že jsem nejblbější idiot na světě. Nechtěl jsem, odpusť mi. Sakuro, nemůžeš odejít. Vždyť já tě miluju." K velkému překvapení obou chlapců, začala růžovláska pomalu otvírat víčka. "Sasuke? Co se stalo?" Sasuke plný radosti Sakuru obejmul a vyprávěl jí vše, co se stalo.
Už nemohl zabít Naruta. Ani nechtěl. Možná by v koutku duše Mangekyou sharingan opravdu chtěl, ale nešlo to. A musel si také přiznat, že Naruto přese všechno byl, a stále zůstává jeho nejlepším přítelem.
"Naruto?" "Ano Sakuro?" "Můžeš prosím na chvíli odejít? Chci být se Sasukem sama." Naruto krátce přikývl a opustil pokoj. "Sakuro, já se omlouvám. Dokážeš mi odpustit?" "Sasuke, nech mě mluvit. Já vím, že opravdu ten sharingan chceš. Muselo tě stát hodně usílí, aby ses mohl pokusit Naruta zabít. Proto ti chci něco dát."
Návrat do minulosti:
Itachi: Sakuro, mohla by si něco za mě dát Sasukemu?
Sakura: Sasukemu? Co? Proč?
Itachi: Musíš mu to dát, až nadejde ten správný čas, protože já už tu nebudu.
Sakura: A co by to mělo být?
Itachi položil Sakuře na čelo své prsty. Dívka cítila palčivou bolest. Musela zavřít oči. Když je otevřela, měla v nich Mangekyou sharingan!
Sakura: Sharingan?
Po těchto slovech ho deaktivovala.
Itachi: Promiň, že to musíš vyřešit ty, ale nikomu jinému nevěřím.
Přikývla.
Itachi: Děkuji.
Konec vzpomínek.
Sakuře se po této vzpomínce dostaly do očí slzy. "Sakuro? Co je, proč pláčeš?" "To nic." A položila Sasukemu na čelo prsty, stejně tak jako to udělal Itachi.
Když Sasuke otevřel oči, zjistil, ža má Mangekyou sharingan. "Sasuke, Itachi mi ho dal, abych ti ho dala. Věděl, že ho zabiješ. Měla jsem ti ho dát, až příde čas." "Sakuro. Ani nevíš, jak..., jak jsem ti vděčný, že jsi mi ho dala. Já..." Už nevěděl jak dál pokračovat, a proto svojí lásku dlouze a vášnivě políbil.


KONEC.

Nebezpečná volba 12

21. června 2009 v 16:44 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Sakura se probudila brzy ráno, když vycházelo slunce. Musela se usmát při pomyšlení na včerejší večer. Ale také ji bodlo hluboko u srdce, jakmile se podívala, a vzpomněla si na Itachiho těloí ležícího pod stromem.
Sasuke byl už také vzhůru. Přemýšlel o včerejšku a jemně Sakuru hladil po hebkých vlasech, vonících po třešních. Oba se na sebe krásně usmáli. Jakmile si vzpomněli ale na Orochimara, úsměv jim zmizel z tváří. Rychle se zvedli.
Možná si nikdo ani nevšiml, že jsme byli oba celou noc pryč? Pomyslela jsem si. Spíš to byla ale otázka než fakt. Přála jsem si, aby to tak bylo. Vůbec se mi k Orochimarovi nechtělo. Se Sasukem jsme vyrazili rychle na cestu. Asi po půl hodině jsme dorazili každý do svého pokoje.
Teď už v klidu ulehli oba na svou postel. Netušili však, že je bude čekat další společná mise.

Diplomek pro Ticíka a Janu_2

19. června 2009 v 15:18 | Kreveta |  Diplomky

DŮLEŽITÉ!!!

18. června 2009 v 20:52 | Kreveta |  To co nikdo nečte...aneb oznamy a moje kecy
Takže omlouvám se, ale ta povídka je Sasusaku i Itasaku. Doufám, že jsem nikoho nenaštvala. Sasusaku se teď už rozjíždí, tak plsky čtěte dál.

Nebezpečná volba 11

18. června 2009 v 20:50 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Sakuře tekly proudem po tvářích slzy. Už je nemohla déle zakrývat. On to věděl! Věděl, že stále miluje Sasukeho! Věděl, že je jen náhražka! Apřesto ji miloval! Sakura se na sebe nemohla ani podívat. Už se v životě nechtěla vidět. Proč to udělala? Připomínal jí Itachi Sasukeho? Jsou to přece bratři. Sakuru z myšlenek probudil až lítostný hlas:
"Promiň. Musel jsem to udělat. On mi vyvraždil rodinu, a co je nejdůležitější, sebral mi dívku, kterou jsem měl vždy rád, kterou jsem vždy miloval." Sakura se cítila strašně zahanbeně. Byla plná lítosti, smutku, zklamání, bolesti. Už to nemohla déle vydržet! Vyskočila a rozeběhla se směrem k Sasukemu. Skočila mu do náručí a pevně ho objala. Znovu plakala. Ale tentokrát to byly slzy štěstí. Sasuke její stisk s radostí opětoval. Políbili se. Oba se začali mazlit, a nezůstalo jenom u toho...Sasuke do Sakury pomalu a opatrně vnikl. Sakuřin slastný sten se rozlehl po širokém okolí. Sasuke pomalu začal přirážet, až cítil, že brzy vyvrcholí...Poté oba usnuli.

Nebezpečná volba 10

17. června 2009 v 22:00 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Začala jsem se pomalu léčit. Bolelo to. Co bych taky měla čekat? Netušila jsem, že to bude tak těžký boj. Zřejmě ale nebudu mít dostatek čakry, abych se mohla zcela vyléčit, ale na vnitřní zranění by to mělo stačit. Seděla jsem opřená o strom a pomalu se léčila. Už jsem měla skoro ty nejvážnější zranění hotová, když v tom mi došla čakra! Už sem dál nemohla. Vyplítvala jsem celou čakru. Ani kousek mi nezbyl. A vyčerpaná jsem se zhroutila.
Sakura pod stromem krvácejíce ležela asi půl hodiny. A ležela by tam ještě dýl, kdyby tím samým lesem nešel zrovna Sasuke, který svůj poměrně lehčí boj lehce zvládl. Hned, jakmile uviděl Sakuru ve velké kaluži krve se zarazil a pár minut byl neschopný slova. Naštěstí z něj šok po chvíli vyprchal a zachoval si chladnou hlavu. Svlékl si košili, zabalil do ní Sakuru a opatrně ji vzal do náručí. pospíchal, protože věděl, že když se třeba jen o chviličku zpozdí, Sakura vykrvácí...

sasusaku.jpg sasusaku image by hexgirlshex

Sasuke běžel, co mohl nejvíce. Nezastavil se ani aby se ohlásil Orochimarovi, že jeho misi splnil a ihned zamířil ke Kabutovi. "Kabuto!" zařval, úplně smyslů zbavený. Kabuto sebou trhnul a poněkud otráveně se ho zeptal: "Co chceš?" "Musíš jí vyléčit!" "Koho?...Sakuro?...Co se stalo?!" "Jen jí vyléči!!!" těď už netrpělivě řval Sasuke. "Dobře, dobře. Jen se uklidni. Polož ji sem. Opatrně. Už ztratila spoustu krve. Pokusim se ji vylecit, ale..." "Ale?!" "No, chci jen říct, aby sis nedělal zbytečné naděje." Sasuke jen nasucho polkl a vyšel z místnosti. Začal přecházet z jednoho konce chodby do druhého. Dostane se z toho Sakura? Pomůže jí Kabuto? Tyto dvě otázky Sasukemu vrtaly v hlavě celé tři hodiny, mezitím co Kabuto operoval Sakuru.
Konečně po třech hodinách vyšel zborcený Kabuto z místnosti. "Co je jí?!" "Klid. Bude v pořádku. Jen se nebude moct pár dní přetěžovat." Sasukemu spadl kámen ze srdce. Najednou se mu v hrudi rozhořel dávný plamínek naděje. Plamínek, který pociťoval, když ještě žili jeho rodiče... Mohla by to být láska? Ne! To určitě ne! Sasuke už od smrti svých rodičů příliš často tento posit necítil. Vlastně jen mizivě se stalo, že v něm opět zahořel a připomněl mu ta bezstarostná děcká léta. Ale ty jsou už dávno pryč! Sasuke se s tím pořá nemohl vyrovnat. Ale co když ne...??...
Sakura se probudila opět ve svém pokoji. Nic jí nebylo, jen jí trochu pobolíval bok. U její posteli seděl Sasuke. Ale nebyl to ten povrchní Sasuke, kterého znala. Byl to někdo jiný...Seděl tam unavený. vypadal, jako by několik dní nespal. Byl ustaraný, a co ji nejvíce zaujalo...blyštěly se mu v očích slzy?!...
Jakmile chlapec zjistil, že růžovláska je vzhůru, okamžitě potlačil slzy a usmál se na ní. "Už jsi vzhůru?" Dívka jen nechápavě a ospale přikývla. "To je dobře. Chtěl bych ti něco říct. Já vím o tvém vztahu s mým bratrem...Itachim." To jméno z jeho úst vypustil, jako by to bylo něco odporného, něco, co si nezaslouží žádnou pozornost, něco co si nezaslouží nic, který tento svět nabízí, snad jen ponížení a utrpení... "Normálně by mi to nevadilo. Ale nerad si přiznávám, měl jsem spoustu času na přemýšlení, Sakuro, já, já tě pořád miluju." To jí vyrazilo dech. Vytřeštila oči a nepříjemně na něj civěla. "Chtěl bych ti jen říct, že jsem tě miloval i před tím, ale nechtěl jsem si to přiznat. Nemohl jsem... Ale teď mě už budeš do konce života nenávidět. Musím to udělat. Odpusť mi Sakuro... Musím vyřešit jednu drobnou rodinou záležitost..." Po těch sloves Sasuke odešel. Sakura ještě několik minut nechápavě civěla do prázdna, než jí to všechno došlo...
Vyrazila jsem jako o závod. Kde může být? Stihnu to ještě?! Prohledala jsem celé okolí. Zoufale jsem se opřela o strom a konečně povolila průchod slazám, které mne pod víčky tlačily už několik dní. Když v tom jsem si na něco vzpomněla! Ihned jsem vyrazila na Sasukeho oblíbené místo. Byla to malá bezvýznamná mýtinka, kde však nikdo nikdy nechodil. Stihne to?
Růžovláska dorazila na ono místo. Spatřila krvácejícího Sasukeho a naproti němu..."Itachi!!!" Rozeběhla se k chlapci v kaluži krve. Zbývaly mu už jen minuty života. Začala ho ihned léčit. Ten ji však zarazil. "Sakuro, nedělej to. Ty miluješ Sasukeho. Vidím ti to na očích. Vždy jsi ho milovala a já byl jen náhražka za něj." "Ne! Já tě miluju! Nechápu, co ti Sasuke nakecal, ale já tě vždy milovala!!" "Ne. Nemilovala. Vždy jsi ho milovala. Vím to už od začátku." Sakura nebyla schopná slova. Takže on to věděl?! Pevně ho obejmula a zašeptala mu do ucha jediné: "Promiň." Po těchto slovech se na ni Itachi usmál a vtiskl ji polibek na čelo. "Odpouštím ti." Zašeptal a skonal.


Nebezpečná volba 9

12. června 2009 v 16:55 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Rychle jsem se oblékla a upalovala zpátky do pokoje. Už je ráno. Doufám, že to stihnu ještě před rozedněním.
"Konečně," zabouchla jsem za sebou dveře a úlevou vydechla. "Kde jsi byla celou noc?" ozvalo se z potemnělého rohu místnosti. Už zase Sasuke! Byla jsem zaskočená. Nemohl mě s Itachim v noci vidět? Tuhle domněnku jsem okamžitě zahnala do toho nejzažšího koutku v mé mysli. "Co tu děláš? Jsi snad moje chůva nebo co?" "Ne jen aby si věděla, že tě pořád sleduju. Nikdy nevezmu své slovo zpět. To co jsem ti řekl včera večer pořád platí. Tak kde jsi byla?" Jen jsem na sucho polkla. "No nic, teď z tebe asi nic nevytáhnu. Ale pamatuj si, Sakuro, nikdy jsi neuměla dobře lhát a já poznám, když lžeš."
Sakura byla hrozně zmatená. Mohl je vidět? Nebo aspoň vědět, kde v noci byla...a s kým? Myšlenky se jí míhali hlavou, v které jí také právě běžel biják o všem, co se stalo v posledních čtyřiadvacet hodinách. S těimto myšlenkami došla až do hlavního sálu, kde na ní už čekali Orochimaru a Sasuke.
"No konečně si tady!" spustil hned Orochimaru. Vypadal pěkně naštvaný. "Co se děje?" "Co se děje? Ty se někde tady procházíš, přitom máš být na misi a ještě ke všemu ty hajzlové Akatsuki už mě vážně pěkně serou!" Byla jsem v šoku, ale jen chvíli, protože Orochimaru po chvíli pokračoval, teď už s klidným hlasem. Zvláštní jak jsou někteří lidé náladoví, pomyslela si Sakura a poslouchala Orochimara. "Takže ty Sasuke půjdeš po Kisamovi a Sakuro, ty po Sasorim. Je vám všechno jasné?" "Ano," odpověděli oba nastejně. "Tak jděte!" Sasuke a Sakura vyrazili každý na opačnou stranu.
Po pár kilometrech Sakuro opravdu narazila na Sasoriho, přesně jak jim popsal Orochimaru. Ale vypadá to, že na ní Sasori už čekal. "Myslel jsem, že Orochimaru pošle někoho dospělího a zkušenýho, ne ňáký malý dítě a ještě ke všemu holku." Sakura tomu nevěnovala pozornost. Byla na to zvyklá. Většina ninjů si zakládá svojí taktiku právě na zastrašování svých protivníků. Ale tenhle nevypadal, že by jí chtěl zastrašit. Spíš to jen konstatoval a to právě Sakuře nahánělo největší strach. Jak může být tak sebejistý?...
Po urputném boji Sakura Sasoriho nakonec přece jen zabila. Ale skončila špatně také ona. Ještě než definitivně skonal jí totiž probodl katanou skrz na skrz, tudíž její zranění nebyly malé...

Sasusaku

12. června 2009 v 16:28 Sasusaku




















Nebezpečná volba 8

11. června 2009 v 16:16 | Kreveta |  Nebezpečná volba
"Jestli mě budeš zdržovat tak tě zabiju. Nesnášim když musim pracovat v týmu, tak se mi nepleť do cesty." Nejsem schopná slova. Tohle že je Sasuke? Vypadá sice jako on, ale je to úplně někdo jiný. "Tak jste se mile přivítali a zítra můžete vyrazit na misi. Potřebuju zabít Sasoriho a Kisameho. Jsou nehorázně drzí a začínají mi jít na nervy," vysvětloval Orochimaru. Sasuke se bez nadšení, bez sebemenší změny výrazu otočil a vyšel z místnosti. Sakura vyšla z místnosti hned za Sasukem, ale zabočila na druhou stranu.
Ve svém pokoji jsem si připravila věci na zítřek. Nevěděla jsem co budu vlastně potřebovat, ale protože jsou to Akatsuki, jistě to nebude žádný lehký úkol, aproto jsem si vzala pár kunaiů, shurikenů a výbušné pergameny. Jsem strašně unavená. Asi si pudu lehnout, abych byla na zítřek vyspalá. Stávání totiž nikdy nebylo mojí silnou stránku. Nejradši bych zůstala celý den v té teplé a měkoučké postýlce. Položila jsem se na postel a po krátké chvíli usnula.
Sakura nikdy neměla tvrdé spaní a dokázal by ji probudit jen nepatrný hluk, neboť jako shinobi po ní jde spoustu lidí a spánek je nejslabší chvilka každého ninjy.
A právě tak se naše růžovláska probudila. Najednou uslišela otevírání okna. Otevřela oči. Někdo skočil do pokoje. Sakura se vymrštila s katanou v ruce, s kterou vždy spala u postele a byla připravená se postavit nevítanému vetřelci.
"Sasuke?!!" vydechla jsem. "Co tu děláš??!!! Vypadni z mího pokoje!!! Dělej!!!" "Sakuro nekřič. Někdo tě uslyší. A navíc ti křik vůbec nepomůže, protože já neodejdu, dokuď mi neřekneš, co chci vědět." "Sasuke řeknu to ještě jednou vypadni nebo tě zabiju!" "Tobě to nestačí říct jednou? Nekřič nebo všechny probudíš a rozhodně ti za to nepoděkujou." Po těhlech slovech se přemístil rovnou za mne, přesně tak, jak to udělal, když opouštěl Konohu. "Radím ti, abys mi odpověděla na všechny mí otázky. Jinak to s tebou nedopadne dobře." "Já ti na nic odpovídat nebudu," teď už s klidným hlasem konstatuji. "Ale budeš muset, jinak tě nepustím." "Nepustím? Vždyť mě ani nedržíš." "Vážně?" "C...." Povalil mne na zem a lehnul si na mě. O tom sem vždy snila, ale určitě za jiných okolností. "Tak co tu děláš? Jestli si mě přišla dostat zpátky do Konohy. Tak tam už se nevrátím. Už sem ti to řek." "Neboj se. Jsem tu dobrovolně. Nejsem tu kvůli tobě. Všechno se totiž netočí jen kvůli tobě. Jsem tu, protože mě to v listové už nebavilo." "Já ti to ale nevěřím." "Tak si nevěř, ale já mluvím pravdu." Pomalu povoloval stisk, ale pořád jsem nemohla nic dělat. "Pamatuj si, já tě budu sledovat a jestli uvidím jen náznak toho, že tu jsi kvůli misi, zabiju tě. Ty víš, že jsem tě vždycky nesnášel, a že jsem toho schopný, tak si dávej pozor." Na ta slova ze mne slezl a zmizel oknem.
Jeho poslední slova mě rozhodila. Ale proč? Vždyť mi nic neřekl:
"Vždycky jsem tě nesnášel...Jsem toho schopný...Dávej si pozor...Zabiju tě...
Nechápu to. Co ho to popadlo? Nemohl poznat, že jsem tu kvůli misi. Nebo ano? Ne, určitě ne! To není možné! Každopádně potřebuju na vzduch. Vylezla jsem dosud otevřeným oknem ven a utíkala do lesa.
Narazila jsem tam na Itachiho. Ten si mne všiml a okamžitě se mu obličej rozjasnil. Pevně jsem se kněmu přitiskla. On se na mne jen tázavě podíval, ale poznal, že bych mu stejně neodpověděla, a proto se na nic neptal.
Začali se líbat. Itachi Sakuře stáhl tričko, a když nic nenamítala, přisál se na její krk a pokračoval níž. Sakura mu sundala také tričko, až skončili úplně nazí na zemi. Itachi políbil Sakuru a následně do ní pomalu a jemně vnikl. Růžovláska se nedokázala ubránit slastnému vzdechu. Potřebovala na všechno zapomenout. Na všechno co jí Sasuke toho večera řekl. Vnímala už jen Itachiho dvě nádherná slova: "Miluji tě," která v jejich slastném vzdychání zněla jako rajská hudba. Itachi pomalu začal přirážet. Oba cítili, že již za chvíli dojdou vrcholu...Oba poté usnuli.

Diplomek pro Ticíka a Janu

10. června 2009 v 19:51 | Kreveta |  Diplomky
Kdyby se nelíbil napište a já klidně změním :D

další postrach xD

10. června 2009 v 19:41 | Kreveta |  Moje kreslení