Nebezpečná volba 10

17. června 2009 v 22:00 | Kreveta |  Nebezpečná volba
Začala jsem se pomalu léčit. Bolelo to. Co bych taky měla čekat? Netušila jsem, že to bude tak těžký boj. Zřejmě ale nebudu mít dostatek čakry, abych se mohla zcela vyléčit, ale na vnitřní zranění by to mělo stačit. Seděla jsem opřená o strom a pomalu se léčila. Už jsem měla skoro ty nejvážnější zranění hotová, když v tom mi došla čakra! Už sem dál nemohla. Vyplítvala jsem celou čakru. Ani kousek mi nezbyl. A vyčerpaná jsem se zhroutila.
Sakura pod stromem krvácejíce ležela asi půl hodiny. A ležela by tam ještě dýl, kdyby tím samým lesem nešel zrovna Sasuke, který svůj poměrně lehčí boj lehce zvládl. Hned, jakmile uviděl Sakuru ve velké kaluži krve se zarazil a pár minut byl neschopný slova. Naštěstí z něj šok po chvíli vyprchal a zachoval si chladnou hlavu. Svlékl si košili, zabalil do ní Sakuru a opatrně ji vzal do náručí. pospíchal, protože věděl, že když se třeba jen o chviličku zpozdí, Sakura vykrvácí...

sasusaku.jpg sasusaku image by hexgirlshex

Sasuke běžel, co mohl nejvíce. Nezastavil se ani aby se ohlásil Orochimarovi, že jeho misi splnil a ihned zamířil ke Kabutovi. "Kabuto!" zařval, úplně smyslů zbavený. Kabuto sebou trhnul a poněkud otráveně se ho zeptal: "Co chceš?" "Musíš jí vyléčit!" "Koho?...Sakuro?...Co se stalo?!" "Jen jí vyléči!!!" těď už netrpělivě řval Sasuke. "Dobře, dobře. Jen se uklidni. Polož ji sem. Opatrně. Už ztratila spoustu krve. Pokusim se ji vylecit, ale..." "Ale?!" "No, chci jen říct, aby sis nedělal zbytečné naděje." Sasuke jen nasucho polkl a vyšel z místnosti. Začal přecházet z jednoho konce chodby do druhého. Dostane se z toho Sakura? Pomůže jí Kabuto? Tyto dvě otázky Sasukemu vrtaly v hlavě celé tři hodiny, mezitím co Kabuto operoval Sakuru.
Konečně po třech hodinách vyšel zborcený Kabuto z místnosti. "Co je jí?!" "Klid. Bude v pořádku. Jen se nebude moct pár dní přetěžovat." Sasukemu spadl kámen ze srdce. Najednou se mu v hrudi rozhořel dávný plamínek naděje. Plamínek, který pociťoval, když ještě žili jeho rodiče... Mohla by to být láska? Ne! To určitě ne! Sasuke už od smrti svých rodičů příliš často tento posit necítil. Vlastně jen mizivě se stalo, že v něm opět zahořel a připomněl mu ta bezstarostná děcká léta. Ale ty jsou už dávno pryč! Sasuke se s tím pořá nemohl vyrovnat. Ale co když ne...??...
Sakura se probudila opět ve svém pokoji. Nic jí nebylo, jen jí trochu pobolíval bok. U její posteli seděl Sasuke. Ale nebyl to ten povrchní Sasuke, kterého znala. Byl to někdo jiný...Seděl tam unavený. vypadal, jako by několik dní nespal. Byl ustaraný, a co ji nejvíce zaujalo...blyštěly se mu v očích slzy?!...
Jakmile chlapec zjistil, že růžovláska je vzhůru, okamžitě potlačil slzy a usmál se na ní. "Už jsi vzhůru?" Dívka jen nechápavě a ospale přikývla. "To je dobře. Chtěl bych ti něco říct. Já vím o tvém vztahu s mým bratrem...Itachim." To jméno z jeho úst vypustil, jako by to bylo něco odporného, něco, co si nezaslouží žádnou pozornost, něco co si nezaslouží nic, který tento svět nabízí, snad jen ponížení a utrpení... "Normálně by mi to nevadilo. Ale nerad si přiznávám, měl jsem spoustu času na přemýšlení, Sakuro, já, já tě pořád miluju." To jí vyrazilo dech. Vytřeštila oči a nepříjemně na něj civěla. "Chtěl bych ti jen říct, že jsem tě miloval i před tím, ale nechtěl jsem si to přiznat. Nemohl jsem... Ale teď mě už budeš do konce života nenávidět. Musím to udělat. Odpusť mi Sakuro... Musím vyřešit jednu drobnou rodinou záležitost..." Po těch sloves Sasuke odešel. Sakura ještě několik minut nechápavě civěla do prázdna, než jí to všechno došlo...
Vyrazila jsem jako o závod. Kde může být? Stihnu to ještě?! Prohledala jsem celé okolí. Zoufale jsem se opřela o strom a konečně povolila průchod slazám, které mne pod víčky tlačily už několik dní. Když v tom jsem si na něco vzpomněla! Ihned jsem vyrazila na Sasukeho oblíbené místo. Byla to malá bezvýznamná mýtinka, kde však nikdo nikdy nechodil. Stihne to?
Růžovláska dorazila na ono místo. Spatřila krvácejícího Sasukeho a naproti němu..."Itachi!!!" Rozeběhla se k chlapci v kaluži krve. Zbývaly mu už jen minuty života. Začala ho ihned léčit. Ten ji však zarazil. "Sakuro, nedělej to. Ty miluješ Sasukeho. Vidím ti to na očích. Vždy jsi ho milovala a já byl jen náhražka za něj." "Ne! Já tě miluju! Nechápu, co ti Sasuke nakecal, ale já tě vždy milovala!!" "Ne. Nemilovala. Vždy jsi ho milovala. Vím to už od začátku." Sakura nebyla schopná slova. Takže on to věděl?! Pevně ho obejmula a zašeptala mu do ucha jediné: "Promiň." Po těchto slovech se na ni Itachi usmál a vtiskl ji polibek na čelo. "Odpouštím ti." Zašeptal a skonal.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 5. ledna 2010 v 19:53 | Reagovat

jupí itachi umřel :-D  :-D  :-P  :D  [:tired:]  :-)

2 Hideko Aizawa|Bývalá [Bloody Princess]...CraZy OtaKu!! Hideko Aizawa|Bývalá [Bloody Princess]...CraZy OtaKu!! | Web | 17. dubna 2010 v 18:56 | Reagovat

drsná povídka..skvělý děj a skvěle napsané..xD

3 Tinka Tinka | 20. února 2011 v 23:27 | Reagovat

Aj karamba... Tomu říkám myšlenkový obrat!

[1]: taková radost... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama