Nebezpečná volba 8

11. června 2009 v 16:16 | Kreveta |  Nebezpečná volba
"Jestli mě budeš zdržovat tak tě zabiju. Nesnášim když musim pracovat v týmu, tak se mi nepleť do cesty." Nejsem schopná slova. Tohle že je Sasuke? Vypadá sice jako on, ale je to úplně někdo jiný. "Tak jste se mile přivítali a zítra můžete vyrazit na misi. Potřebuju zabít Sasoriho a Kisameho. Jsou nehorázně drzí a začínají mi jít na nervy," vysvětloval Orochimaru. Sasuke se bez nadšení, bez sebemenší změny výrazu otočil a vyšel z místnosti. Sakura vyšla z místnosti hned za Sasukem, ale zabočila na druhou stranu.
Ve svém pokoji jsem si připravila věci na zítřek. Nevěděla jsem co budu vlastně potřebovat, ale protože jsou to Akatsuki, jistě to nebude žádný lehký úkol, aproto jsem si vzala pár kunaiů, shurikenů a výbušné pergameny. Jsem strašně unavená. Asi si pudu lehnout, abych byla na zítřek vyspalá. Stávání totiž nikdy nebylo mojí silnou stránku. Nejradši bych zůstala celý den v té teplé a měkoučké postýlce. Položila jsem se na postel a po krátké chvíli usnula.
Sakura nikdy neměla tvrdé spaní a dokázal by ji probudit jen nepatrný hluk, neboť jako shinobi po ní jde spoustu lidí a spánek je nejslabší chvilka každého ninjy.
A právě tak se naše růžovláska probudila. Najednou uslišela otevírání okna. Otevřela oči. Někdo skočil do pokoje. Sakura se vymrštila s katanou v ruce, s kterou vždy spala u postele a byla připravená se postavit nevítanému vetřelci.
"Sasuke?!!" vydechla jsem. "Co tu děláš??!!! Vypadni z mího pokoje!!! Dělej!!!" "Sakuro nekřič. Někdo tě uslyší. A navíc ti křik vůbec nepomůže, protože já neodejdu, dokuď mi neřekneš, co chci vědět." "Sasuke řeknu to ještě jednou vypadni nebo tě zabiju!" "Tobě to nestačí říct jednou? Nekřič nebo všechny probudíš a rozhodně ti za to nepoděkujou." Po těhlech slovech se přemístil rovnou za mne, přesně tak, jak to udělal, když opouštěl Konohu. "Radím ti, abys mi odpověděla na všechny mí otázky. Jinak to s tebou nedopadne dobře." "Já ti na nic odpovídat nebudu," teď už s klidným hlasem konstatuji. "Ale budeš muset, jinak tě nepustím." "Nepustím? Vždyť mě ani nedržíš." "Vážně?" "C...." Povalil mne na zem a lehnul si na mě. O tom sem vždy snila, ale určitě za jiných okolností. "Tak co tu děláš? Jestli si mě přišla dostat zpátky do Konohy. Tak tam už se nevrátím. Už sem ti to řek." "Neboj se. Jsem tu dobrovolně. Nejsem tu kvůli tobě. Všechno se totiž netočí jen kvůli tobě. Jsem tu, protože mě to v listové už nebavilo." "Já ti to ale nevěřím." "Tak si nevěř, ale já mluvím pravdu." Pomalu povoloval stisk, ale pořád jsem nemohla nic dělat. "Pamatuj si, já tě budu sledovat a jestli uvidím jen náznak toho, že tu jsi kvůli misi, zabiju tě. Ty víš, že jsem tě vždycky nesnášel, a že jsem toho schopný, tak si dávej pozor." Na ta slova ze mne slezl a zmizel oknem.
Jeho poslední slova mě rozhodila. Ale proč? Vždyť mi nic neřekl:
"Vždycky jsem tě nesnášel...Jsem toho schopný...Dávej si pozor...Zabiju tě...
Nechápu to. Co ho to popadlo? Nemohl poznat, že jsem tu kvůli misi. Nebo ano? Ne, určitě ne! To není možné! Každopádně potřebuju na vzduch. Vylezla jsem dosud otevřeným oknem ven a utíkala do lesa.
Narazila jsem tam na Itachiho. Ten si mne všiml a okamžitě se mu obličej rozjasnil. Pevně jsem se kněmu přitiskla. On se na mne jen tázavě podíval, ale poznal, že bych mu stejně neodpověděla, a proto se na nic neptal.
Začali se líbat. Itachi Sakuře stáhl tričko, a když nic nenamítala, přisál se na její krk a pokračoval níž. Sakura mu sundala také tričko, až skončili úplně nazí na zemi. Itachi políbil Sakuru a následně do ní pomalu a jemně vnikl. Růžovláska se nedokázala ubránit slastnému vzdechu. Potřebovala na všechno zapomenout. Na všechno co jí Sasuke toho večera řekl. Vnímala už jen Itachiho dvě nádherná slova: "Miluji tě," která v jejich slastném vzdychání zněla jako rajská hudba. Itachi pomalu začal přirážet. Oba cítili, že již za chvíli dojdou vrcholu...Oba poté usnuli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloody-cherry Bloody-cherry | 13. srpna 2010 v 12:04 | Reagovat

:-)  :-)  :-D

2 Tinka Tinka | 20. února 2011 v 23:21 | Reagovat

To jednoho naštve, usnout kousek pod vrcholem...

3 blázinek blázinek | Web | 27. září 2011 v 23:32 | Reagovat

[2]: tak ty me vzdycky dostávaš styma komentama, ty sou moc, a jinak hezoučká povídka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama